U nás je buddy každý

Každý tým totiž potřebuje něco trochu jiného. A málokdo chce, abychom ho hned od začátku vodili za ručičku. Přečtěte si, jak to vidí samotní nováčci v Kentico.

Zuzka, frontend vývojář.

„Nalodění trvalo půl dne. Pak jsme hned začali vylepšovat kód.”.

Zuzka Sojčíková byla, jak sama říká, ve správný čas na správném místě. V Kentico Academy jsme se začínali zaměřovat na Kentico Kontent a chyběl nám tam někdo nadšený do JavaScriptu. Oslovili jsme Zuzku, protože u nás zrovna psala diplomku. A protože k tomu potřebovala přístup ke kódu, cesta do cloudového týmu byla pro ni otevřená.

Počítač jsem dostala dřív než pracovní smlouvu.

Zuzku nejvíc zajímaly technologie, se kterými u nás vývojáři pracují. Logicky si tak chtěla všechno co nejdřív osahat na skutečném zadání. 

„V minulé práci vypadal onboarding asi tak, že jsem 10 dnů čekala, až mi někdo připraví počítač, abych vůbec mohla něco dělat. Celou tu dobu jsem seděla na židli, četla si knížku a občas na mě někdo houknul, ať se mu podívám přes rameno. V Kentico jsem měla počítač připravený ještě před tím, než jsme stihli podepsat smlouvu a vyřídit všechny ostatní papíry.” 

Cítila jsem velkou důvěru.

Ze začátku jí prý nejvíc pomohlo, že jí nikdo shora nenařizoval, co má dělat.

„Hned od začátku mě brali jako plnohodnotného člena týmu. Ne jako někoho, komu budou zadávat podřadnou práci. Dostali jsme za úkol vylepšit část kódu aplikace. Chápala jsem to jako velkou důvěru, ale bylo to vlastně oboustranně přínosné. Posunuli jsme to o krok dál a zároveň se dozvěděli něco o tom, jak aplikace funguje.” 

Člověku se nechce odcházet z práce.

Zuzka se musela taky spoustu věcí naučit sama. Jenže to nebylo žádné hození do vody. 

„Když máš nějaký problém, můžeš se zeptat kohokoli. Nikdo tě neodmítne. Moc se mi líbí, že tu má každý zodpovědnost za to, co dělá. A umí ti taky pomoct,” říká Zuzka a hned dodává: „To, na čem teď dělám, je náročné, ale taky fakt zajímavé. Člověku se odsud nechce odcházet. Hlavně kvůli lidem. Ráno přijdeš do kanclu a UXák si tu brnká na kytaru...” 

Martin, BI developer.

„Nikde jinde jsem nezažil, že by se mě šéf zeptal, co bych sám chtěl změnit”.

Martin Kuttner k nám nastoupil loni v říjnu jako BI developer. Stará se o datový sklad, připravuje reporty a spolupracuje s dalšími týmy při analýze byznys požadavků. Pomáhá ostatním najít v datech tu pravou hodnotu. 

„První měsíc byl dost hektický. Přišel jsem ze státní sféry do úplně jiného prostředí. Nevěděl jsem nic o agilním vývoji, ani co je to scrum. Soukromá IT firma je úplně jiný svět,” vzpomíná Martin na začátky u nás. 

Můžu vědět úplně o všem, co se ve firmě děje.

Jak sám říká, v předchozí práci neměli žádná pravidelná setkání s ostatními lidmi z týmu. 

Hlavní důvody, proč se rozhodl jít k nám, byly pro něj stabilita a jméno firmy. „Od kamarádů, kteří tu pracovali, jsem věděl, že když mi to tu půjde, můžu očekávat stabilní zázemí. Zakládáme totiž rodinu a je to pro mě důležité téma,” vysvětluje Martin a dodává: „Jedna z věcí, která mě hned na začátku ohromila, byla transparentost. Tady když chci, můžu vědět úplně o všem. Nejen na čem právě dělají ostatní lidí v týmu, ale i co chystá vedení.”

Po týdnu jsem pochopil, jak to tu funguje

Na začátku mu prý nejvíc pomohlo, že hned věděl, koho se má na co ptát.

„Už po týdnu mi bylo jasné, kdo má jakou roli a odpovědnost. Technické otázky tak řeším vždycky s tím, kdo s tou technologií pracuje. Věci ohledně fungování týmu probírám se scrum masterem. Máme setkání jeden na jednoho, kde se bavíme o tom, jak se cítím, co vidím jako problém a jak to vnímají ostatní. To je asi nejpohodovější věc na té práci. Nemáme tu jen požadavky, ale ptají se nás taky, co bychom sami chtěli změnit.”

Ríša, frontend vývojář

„Na začátku jsem byl trochu skeptický, ale teď se tu cítím jako doma.” 

Richard Juchelka je tu s námi od loňského listopadu a pracuje ve stejném týmu jako Zuzka. „Začátek byl trochu stresovější, protože s frontendem jsem neměl tolik zkušeností a musel se dost učit. Když to ale srovnám s předchozí prací, kde jsem si byl při nástupu podstatně jistější, tak tady to učení bylo mnohem snazší. Hrozně rychle jsem se v tom zorientoval. Hlavně díky ostatním v týmu.”

Myslel jsem si, že ve velké firmě nemůžu být spokojený

V předchozí firmě u něj prý narůstala frustrace. Neměl pocit, že dělá něco smysluplného. A zároveň neviděl, že by to někde jinde mohlo být lepší.

„IT firem jsou mraky. Čím jsou větší, tím je o nich víc slyšet. Ale je tam taky menší pravděpodobnost, že bych tam byl spokojený. O Kentico jsem se dozvěděl od kamaráda. Nejvíc mě zaujalo, že vedení firmy je ploché, není tam ta obří hierarchie. A taky že vidí potřeby developera. Myslí se na stav projektu v budoucnosti a odstraňování technických dluhů.” 

I tak byl ale Ríša na začátku trochu skeptický. 

„Mám zkušenost, že headhunteři to celé často líčí růžověji. Byl jsem skeptický a čekal jsem mnohem silnější nátlak na vytváření užitečné hodnoty pro klienta na úkor údržby nitra systému. Jenže po pár dnech jsem zjistil, že máme i velký prostor pro vylepšování kódu.” 

Tady je buddy opravdu každý

Stejně jako Zuzce i jemu pomohlo, že se hned od začátku zapojil do práce na projektu. „Měli jsme pár úvodních školení, ale žádná obří nalejvárna se nekonala. Rozhodně to nebylo stylem: Tak teď poslouchejte, my vám to všechno vysvětlíme a vy to pak stejně hned zapomenete,” vzpomíná Říša na první dny ve firmě.

Vyhovovalo mu, že se učí za běhu a že si může sám zvolit, jak se do toho pustí.

Je to taková práce hrou

Během dvou týdnů nasál to podstatné. A jak sám říká, začal se tu cítit jako doma.

„Je to vlastně taková práce hrou, nevidíš v tom jen ty stresy. Management nás sice koriguje, ale zároveň nám nechává volnou ruku. To je něco, co si neumím představit nikde jinde. Vlastně jsem na začátku ani nedoufal, že by taková IT firma mohla vůbec existovat. Přišlo mi to jako čiré sci-fi.”