Všechny problémy beru jako výzvu

Co tě přivedlo do Kentico

Tehdy jsem studoval vysokou a pracoval v jedné firmě, kde to sice bylo dobrý, ale věděl jsem, že se nebudu moct posunout dál. Hledal jsem práci v oboru. Nabídka přišla tak nějak náhodou, jak už se to běžně stává. Ozval se mi kamarád, jestli nechci jít dělat s ním, že shánějí lidi. Hned. Byl tehdy pátek odpoledne a já musel poslat životopis obratem – deadline na přihlašování byl ten samý pátek. Za 2 dny už jsem seděl na pohovoru a psal kus kódu na tabuli. A od té doby jsem tu. 

Do firmy jsem nastupoval s číslem 17. Měli jsme tehdy pár kanceláří, kterými se proháněl jeden jediný pes. 

Na jaké pozici jsi začínal

Na pozici testera – je to super startovací pozice a dá se z ní pak přejít kamkoliv. Zkoumáš věci z různých úhlů, hledáš chyby. Štvaly mě různé věci, které nefungovaly. A vždycky jsem se snažil přicházet i s návrhy, jak to či ono vylepšit nebo změnit. 

Na jednom vánočním večírku už jsem to nevydržel a začal jsem o tom mluvit nahlas s Petrem Palasem. Druhý den jsem přišel do práce a měl jsem nahnáno, že mě vyhodí, protože si stěžuju. Ale stal se přesný opak. Ty věci se začaly hýbat, já dostával víc a víc práce a pak jsem téměř ze dne na den stal šéfem testování. 

Mám pocit, že všechno dělám pořád stejně – bez ohledu na to, co mám napsané na vizitce. Prostě hledám způsob, aby věci ve firmě fungovaly dohromady a navazovaly jedna na druhou. 

Jsi COO, co si pod tím má člověk představit

COO je zkratka pro Chief Operations Officer – náplň jeho práce se nedá jednoduše specifikovat, v každé firmě to může být jinak. Hodně totiž záleží na tom, co chce dělat CEO. Jestli je spíš přes obchod, marketing nebo přes technologie. A COO pak dělá to, co nechce dělat CEO :) 

U nás je to stejně. Obě pozice se navzájem doplňují. Když je potřeba, tak Petra zastupuju. V reálu mám u nás na starosti všechny technické role ve firmě a řeším i návaznosti do dalších částí firmy. Někde se s Petrem překrýváme nebo máme úkoly prohozené – třeba teď řeším víc marketing a Petr zase vývoj našeho nového Kentico Kontent.

Co tě na tom nejvíc baví

Ta fáze poznávání – hledám, kde je zakopaný pes. Pitvám se v problémech, rozebírám je do hloubky, snažím se pochopit věci v souvislostech. To je velká výzva. Jakmile najdu řešení, které bude fungovat dlouhodobě, začíná to být nuda. Okamžitě pak potřebuju další úkol, jinak jsem smutnej a není se mnou řeč :) 

Bylo pro mě hodně důležité naučit se chápat potřeby jednotlivců. Myslím, že jsem se naučil lépe poslouchat a vidět různé vzorce v tom, co ostatní dělají. Proč něco funguje nebo nefunguje.

Bez čeho se během pracovního dne neobejdeš

Bez tabule nebo papíru. Všechno, co dělám, si potřebuju vizualizovat. Ne že bych byl nějaký profesionální kreslíř, ale prostě o věcech přemýšlím v obrazech. Dávám dohromady scénáře, vztahy, návaznosti… Baví mě překreslovat realitu na papír.

*poznámka autorky – Tondovy čmáranice jsou ve firmě legendární

Naučil jsem se, že i drobné změny můžou mít obrovský vliv na pracovní prostředí. Ať už je to ovoce v kuchyni nebo používání pípáků při příchodu do práce.

Máš v kancelářích nějaké oblíbené místo

Těžko říct, každý kout má něco do sebe. Ale nejraději mám kancelář Petra Palase. Ať už tam řešíme průšvih, dlouhodobou vizi firmy nebo nějaké interní věci, vždycky se pohneme dopředu. Vždycky jsme tam kvůli něčemu, co je důležité. Měl jsem rád i kancelář kde jsem kdysi seděli s klukama z vývojového týmu, tam jsem si mohl všechny nápady hnedka ověřit. Proto mě teď trošku mrzí, že sedím sám. Chybí mi ta zkušební laboratoř :)

Stavěli jsme firmu kolem lidí, kteří něco sdílí. Ale nesdíleli ten cíl. Představte si třeba automobilku, která má spoustu samostatných týmů. Jeden navrhuje pohodlné sedačky, druhý motory, třetí třeba bezpečnostní prvky... Důležité ale je, aby při své práci mysleli na to auto jako na celek, nejen na jednotlivé součástky. Může se pak stát, že jednotlivé díly budou skvělé, ale dohromady to nebude fungovat. A stejná pravidla platí i tehdy, když stavíte software. 

Jsi to ty, kdo ve firmě zaváděl scrum. Co tě k tomu přivedlo

V roce 2010 jsem začal uvažovat o tom, jak bychom mohli změnit model práce, ve kterém jsme jeli. Jak bychom to mohli dělat jinak. Našel jsem nějaké příklady a přemýšlel jsem, jak to ohnout pro naši potřebu. Tehdy se nesetkalo s příliš velkým nadšením. Že to nedává smysl. Že jsme příliš velká firma. A to nás tehdy bylo asi 30 nebo 40. 

Tak jsem na to šel z druhé strany – chtěl jsem začít s nějakou komplexnější metodikou projektového řízení jako je například PRINCE2, PMI nebo IPMA. Ale během dvou let jsme zjistili, že to prostě nefunguje. Že je to jak jít kanónem na vrabce. Tak jsem začal znovu hledat argumenty pro agilní vývoj a ukázalo se, že je to správná cesta. Já jsem byl u startu, od té doby uplynulo spousta let a kluci na vylepšování našeho způsobu práce makali dál. Jakým způsobem se u nás pracuje se dočtete v tomto článku. Nebo se přijďte podívat na některý z našich agilních srazů.

Kdyby sis mohl přát jednu věc, která by ti pomohla v práci, co by to bylo

Chtěl bych urychlovač času. Abych mohl všechny nápady, které vymyslím, co nejrychleji otestovat a sledovat ten zrychlený proces učení. Bude lepší, když ty věci rozdělím? Nebo když je spojím? Nudí mě, když musím čekat, až bude ten efekt změny patrný.

Vzpomeneš si na moment, kdy sis uvědomil, že Kentico je pro tebe ta pravá firma

Zase se vrátím k tomu příběhu, o kterém jsem mluvil na začátku a odehrál se před 9 lety. Seděl jsem v hospodě a brblal jsem, co je všechno špatně a co by se mělo změnit. Místo toho, aby mě Petr vyhodil, poslouchal, dělal si poznámky a pak mi řekl, že to můžu změnit. To mě hrozně překvapilo. Jsem moc rád, že se tenhle přístup pořád promítá do firmy. Když se vám něco nelíbí a víte jak to zlepšit tak k tomu dostanete prostor – stačí se jen snažit.