Kentico Xperience se mění – malé flexibilní týmy, komunikace přímo se zákazníky a časté iterace

Představuji si, že jsem vývojář, jsem zavedený specialista na určitou technologii a jsem na to pyšný. A najednou jsem v situaci, kdy po mně firma chce, abych se naučil vést rozhovory se zákazníky, prioritizovat si práci a pracovat s feedbackem. Proč bych to měl dělat? A jak mě firma podpoří v tom, abych to dělal dobře

Antonín: Tam jde o to, co pro tebe jako pro vývojáře je měřítko úspěchu. Je to množství chyb, který uděláš v kódu? Je to množství kódu, který napíšeš? Počet sprintů, kdy doručíš všechno, co sis naplánoval? Nebo je to hodnota, kterou v tom vidí zákazníci, a jejich spokojenost?

Dominik: Navíc vývojáři nemají nastavené klasické vývojářské metriky – naše jediná metrika je to, co dáme zákazníkům, jaký feedback od nich dostaneme, jak spokojení jsou a jak ten produkt budou dál doporučovat

Mám zkušenosti z Kentico, ze startupu i z velkého korporátu. Jedna věc je, že Kentico je fakt nejlepší firma, kde jsem kdy pracoval, co se týče kultury. A druhá věc – jdeme zlatou střední cestou. Našim lidem nabízíme firmu a produkt, které jsou stabilní, nikdo je nebude nutit odrbávat svoji práci, abychom něco vydali o měsíc dřív. Zároveň týmy jsou malé. Je tu struktura, ale není tu byrokracie. 

Startupy lákají na to, CO budeš dělat, u korporátů jde hlavně o to, JAK to budeš dělat. Ale u nás má zaměstnanec v úhledném balíčku to CO, JAK i PROČ. Protože my víme i proč věci děláme.

Kdybyste to měli shrnout, kdo tedy do Kentico nejlépe zapadne

Dominik:  Když odhlédneme od technických dovedností, jsou důležité měkké vlastnosti – potenciál, motivace, touhy... Pokud tě nemotivuje dělat dobrý produkt, jsi jako barman, kterému je jedno, jak to pivo natočí, a navíc nesnáší lidi. Existují samozřejmě vývojáři, kteří ráno přijdou s prázdnou hlavou do práce, odbuší si svých 8 hodin a jdou domů zas s prázdnou hlavou – se samotnými výsledky práce si starosti nedělají. Ale takové lidi si my nemůžeme dovolit zaměstnávat. 

Antonín: V Kentico na všech úrovních vidíš otevřenost ke spolupráci – víme, že potřebujeme jeden druhého k tomu, abychom uspěli. A taky chápeme, že potřebujeme být blízko zákazníkům a dobře jim rozumět. 

Vývojář u nás není stroj, může se zákazníků přímo zeptat na zpětnou vazbu, má k dispozici dvě výzkumnice, které mu pomůžou. Má k ruce UXáky, kteří znají zákazníky. Může se spojit s kýmkoli na světě a může tam doletět. Tedy pokud zrovna neřádí pandemie. 

Propojujeme lidi z různých oddělení – Development, Customer Success, Sales, UX… Když se baví o zákaznických potřebách a prioritách, každý tým přináší svůj pohled. 

Priority máme dobře nastavené a pomáhají nám přitáhnout správný typ lidí. Takové bychom si měli držet a hýčkat. A ostatní budou prostě přicházet a odcházet. 

Jste zajímavá dvojice – ačkoli jste do managementu Kentico Xperience přišli po odlišných cestách, působíte hodně sehraně

Antonín: Já jsem si prošel v Kentico všemi odděleními. Je málo věcí, o kterým nevím aspoň něco, to mi dává vhled a zjednodušuje řešení vlastně jakéhokoli problému. 

Dominik: Já v Kentico začínal. Odcházel jsem proto, že jsem chtěl získat zkušenosti, vidět, jak to funguje ve startupu, přijít do prostředí, kde vůbec nic netuším, a zjistit, jestli se tam dokážu prosadit. A do korporátu jsem potom přešel, protože jsem se chtěl naučit, jak dělat a prodávat enterprise software enterprise klientům. 

A proč jsem se vrátil? Úplně upřímně jsem od chvíle, co jsem odešel, měl v hlavě myšlenku, že bych se jednou vrátil. Hrozně se mi líbí tahle výzva – jsme ve fázi, kdy chceme signifikantně rozvíjet Xperience jako produkt. A je pro mě strašně zajímavý, že můžu být toho součástí.

Antonín: Mně přijde, jako kdyby Dominik nikdy neodešel. Mám pocit, že to vidíme stejně – s čím máme problémy, co nám nejde, co chceme zlepšit.

Co jsou v následujících měsících vaše největší priority a úkoly

 Dominik: Nejbližší věc je udělat a dodat Kentico Xperience 13 a dobře vykomunikovat jeho benefity. A co je ještě důležitější než verze 13 jako taková, je zároveň říct, co pak bude dál. Aby všem bylo jasné, kde jsme a kam jdeme. No a pak jít a fakt to udělat.

Antonín: Tečka.